Michal Koutný: „Stačilo jen sbalit stan, spacák, nezbytné oblečení a mohlo se vyrazit.“

Michal Koutný: „Stačilo jen sbalit stan, spacák, nezbytné oblečení a mohlo se vyrazit.“

O vozíčkářích se traduje takový vtip, že kam je postavíte, tam je i najdete. No ono to není tak docela pravda. A zvlášť když se najde taková bláznivá parta jako při akci Ohře 2022. Čtyřdenní výlet vozíčkářů na električácích v doprovodu asistentů, kamarádů, no prostě lidí, kteří jsou pro každou srandu. Sedmý ročník v rámci projektu Electric Eccentric zavedl účastníky na Karlovarsko v okolí řeky Ohře a podle ní i onen název. I já jsem byl mezi šťastlivci, kteří byli vybraní, a mohli si užít výpravu s nevšedními zážitky. Stačilo jen sbalit stan, spacák, nezbytné oblečení, menší výbavu táborníka a asistenta (kamaráda), no a mohlo se vyrazit směr Františkovy Lázně, kde byl start. Jízda vlakem byla dlouhá, ale v pohodě ubíhala. Po dojezdu do kempu Amerika přišla na řadu válečná porada a první seznámení s ostatními účastníky. Pak už jen postavit stan, napojit vozík do nabíječky a vyspat se na první etapu naší expedice.

První den po snídani nás čekala první etapa dlouhá 29 km s cílem opět v kempu America. Hned od začátku dostávala technika i naši asistenti na kolech zabrat. Rozmanitý terén od asfaltu po polní cesty si každý užíval dle libosti. 57 jezdců na vozíčcích a kolech bylo rozděleno do tří skupin a každá si vybrala trasu podle toho, co která skupina zvládne. Během cesty jsme navštívili Národní přírodní rezervaci Soos, hrad Seeberg s nezbytnou zastávkou na občerstvení a dobití vozíků. Ostatní skupiny jely zhruba podobně, jen jedna vzala zkratkou přes Německo :-D . Do cíle jsme dorazili unavení, ale šťastní, že nám to vše společně klape. Večerní táborák pak sloužil k utužení party a rozebrání zážitků.

Druhý den opět na start. Rychlá snídaně, základní hygiena a šup opět nastartovat oře. Krásné letní počasí umocňovalo si po cestě vychutnávat okolí. Například zámek Mostov, malebné obce Dřenice, Dasnice a město Cheb. Bohužel cca 2 km před cílem mě potkaly první technické problémy. Vzhledem ke krátkému času nabití vozíku došla šťáva, a tak se muselo improvizovat. Kde se vzaly, tu se vzaly, popruhy. Ty se zaháčily za kolo a kamarádka Nikča mě s malou motorovou pomocí dotáhla do cíle. Jak se později ukázalo, nebyl jsem zdaleka jediný. 😊 Po dojezdu do tábořiště Dronte rychle vozíky na nabíječku, postavit stany a na kutě. Stihli jsme to včas. Večer se přihnala klasická letní bouřka.

Třetí den po bouřce ráno jako malované a opět se těšit na další část. I když s nemalými obavami. Ne každému se vozík nabil do plná, a tak už na startu první adrenalin. Cesta byla opět pestrá a opět vyzkoušela naši techniku a jezdecké umění. Při jízdě lesem jsem uvědomil, co závodní jezdci myslí onen pojem „číst trať“. A věřte, že to je hodně dobré na soustředění. Nebojím se říct, že většina z nás by se uplatnila jako jezdci na rallye Dakar :-D Co vy víte, třeba někoho napadne vymyslet takovou Rally Wheelchair Dakar. No a samozřejmě k takovému závodu bohužel opět patří i technické problémy. Kamarádka dojela už po dvou kilometrech, a tak jí naše asistenční vozidlo muselo bohužel předčasně zavést do kempu. Já a moji kamarádi jsme si nejdříve vychutnali krásné okolí hradu Loket, abychom si peška vybrali i my. 6 km před cílem můj vozík zase vyhlásil stávku. A tak opět popruhy a skoro jako rikša jsem zásluhou Pavla a Nikky dojel do cíle. Ještě teď smekám před cyklistickým uměním, které by mohl závidět i Peter Sagan. Aspoň malou odměnou nám bylo ubytování v areálu restaurace v žulovém skalním městě Svatošské skály. Záverečná večeře a posezení do nočních hodin pomalinku uzavíraly tuhle parádní akci.

Den poslední byl ve znamení balení, loučení a odjezdu domů. 9 km do Karlových Varů, odkud jsme skoro všichni odjížděli, jsme pojali jako krátký výlet. Bohužel už na nádrží i během cesty jsme zjišťovali, že všechny vlaky mají velká zpoždění. Nicméně tuhle skvělou partu lidí už nic nemohlo rozházet.

Po dojezdu domů a při odpočinku druhý den jsem si uvědomil, že mi ta velká skupina lidí chybí. Každý jsme byli jiný, ale určitá chemie a atmosféra celé akce ukázala, že jsme super parta. Děkuju Vašku, Nikčo, Pavle, Ríšo, Matěji, Evi, Eliško, Barčo a další a další.

Electric Eccentric dělá z ležáka jezdce. Ale hlavně spojuje úžasné lidi v partu.

Michal Koutný